Upozornění: Tento článek slouží jen jako všeobecný informativní přehled o plemenu. Pro podrobnější informace o dalších aspektech plemene a jeho specifikách kontaktujte oficiální chovatelský klub plemene v České republice.
FCI skupina 2
Zdroj: Google.com
Původ plemene Appenzellský salašnický pes
Původ Appenzellského salašnického psa sahá až do středověku. Toto švýcarské plemeno bylo chováno zejména v horské oblasti Appenzell, kde sloužilo jako strážný a pracovní pes, pomáhající při pasení dobytka a ochraně stád. Jako samostatné plemeno byl Appenzellský salašnický pes uznán až koncem 19. století, přičemž první standard plemene stanovil Max Seiber. Ve 20. století vznikl první oficiální klub pro chov Appenzellského salašnického psa, čímž se zvýšila popularita plemene nejen ve Švýcarsku, ale i v zahraničí, včetně USA.
Povaha plemene
Appenzellský salašnický pes je vynikající strážce se silným ochranným instinktem a vysokou mírou ostražitosti. Je přirozeně nedůvěřivý vůči cizím lidem a nedá se jen tak lehce „podplatit." Tento pes potřebuje včasnou a důslednou socializaci, aby se z něj stal vyrovnaný společník. Již od štěněcího věku je důležité, aby se seznamoval s různými situacemi, lidmi, jinými psy a prostředím. Při správném vedení je Appenzellský salašnický pes loajálním, oddaným a hravým členem rodiny, který vyžaduje aktivní životní styl. Má vysokou potřebu pohybu, je nadšeným aportérem a milovníkem vody, což ho předurčuje ke sportovním aktivitám, jako jsou agility, poslušnost a práce v záchranných službách.
Vzhled plemene
Appenzellský salašnický pes je středně velký, kompaktní pes s kvadratickou stavbou těla.
- Výška v kohoutku: 48 – 58 cm
- Váha: 25 – 32 kg
Typický pro plemeno je klínovitý tvar hlavy se středně velkýma, mandlovýma očima, které mají živý a čilý výraz. Uši jsou nasazeny vysoko, trojúhelníkového tvaru a přiléhají k lícím. Tělo je dobře osvalené, což odráží pracovní kořeny plemene. Ocas je nasazen vysoko a často nesen nad úrovní hřbetu v oblouku. Srst je krátká, lesklá a pokrytá hustou podsadou, což umožňuje psovi snášet různé klimatické podmínky. Typické zbarvení je tříbarevné – černá základní barva s hnědo-červenými a bílými znaky.
Péče o plemeno
Appenzellský salašnický pes je ideální pro aktivní majitele s dostatkem prostoru, zejména v prostředí rodinného domu se zahradou. Toto plemeno potřebuje hodně pohybu a různé aktivity, které ho psychicky i fyzicky stimulují. Vhodné jsou pro něj dlouhé procházky, túry, aportování a různé hlavolamy. Štěňata by neměla nadměrně zatěžovat pohybem po schodech do věku jednoho roku, čímž se snižuje riziko problémů s klouby.
Srst vyžaduje pravidelnou péči; doporučuje se česání 2 až 3krát týdně pro udržení zdravého a lesklého vzhledu. Během období línání by se měla péče zvýšit na denní česání. Kromě srsti je důležitá i péče o uši, které je třeba pravidelně kontrolovat a čistit, aby se předcházelo infekcím. Drápky je třeba zkontrolovat a podle potřeby zkrátit. Komplexní a pravidelná péče pomáhá předcházet zdravotním problémům.
Zdraví plemene
Appenzellský salašnický pes je celkově odolné plemeno, ale jako u většiny psů větší velikosti, může mít predispozici k některým zdravotním problémům, včetně:
- Dysplazie kyčelního a loketního kloubu – degenerativní onemocnění kloubů, které může omezit pohyblivost psa.
- Torze žaludku – život ohrožující stav, který vyžaduje okamžitou veterinární péči. Prevencí je odpočinek po jídle a rozdělení krmných dávek na menší porce.
- Onemocnění ledvin – zejména dědičná onemocnění, která se projevují v pozdějším věku.
- Herpesviróza – virové onemocnění, které se může přenášet u mladších jedinců.
Appenzellský salašnický pes se dožívá průměrně 8 až 12 let. Pravidelné kontroly u veterináře a důsledný chovatelský výběr mohou pomoci předcházet mnoha zdravotním problémům.
Krmení plemene
Pro zdravý vývoj a udržování kondice je důležité poskytnout psovi kvalitní krmivo s vysokým obsahem masa. Doporučuje se krmivo bez obilovin, kukuřice a sóji, které je bohaté na proteiny a zároveň obsahuje esenciální vitamíny a minerály. Toto plemeno je také vhodné krmit metodou BARF, která nabízí přirozenou stravu. Krmná dávka by měla být rozdělena na dvě části denně.
Vzhledem k náchylnosti k torzi žaludku by měl po jídle následovat odpočinek, aby se předcházelo této nebezpečné komplikaci. Poslední krmení dne by nemělo být později než v 19:00. Během tréninku a odměn by se měly pamlsky odečíst z denní dávky, aby se předešlo obezitě.
