Československý vlčák - kompletní přehled o plemeni

FCI skupina 1

Zdroj: Google.com

Původ plemene Československý vlčák

V roce 1955 Ing. Karol Hartl pokusil vypracovat projekt na vyšlechtění služebního psa, který by splňoval vysoké požadavky na služebního psa pohraniční stráže tehdejšího Československa. Cílem tohoto křížení bylo získat odolné, vytrvalé a ostražité psy, kteří by byli schopni účinně střežit hranice se západním Německem a Rakouskem. Ing. Hartl proto vypracoval propracovaný plán křížení vlka se psem, který zahrnoval řadu otázek týkajících se mezidruhového křížení v rámci biologie, dědičnosti a fyziologických rozdílů mezi domácími psy a vlky.

Realizace tohoto plánu začala v roce 1957 za účasti několika chovatelských stanic, které studovaly povahové vlastnosti psů. Mezi prvními kříženci narozenými v libějovické chovatelské stanici byla fena vlka BRITA a německý ovčák César z Březového háje. Z tohoto spojení se narodilo pět štěňat – jeden pes a čtyři feny. Z nich byly úspěšné fenka BETY a fenka BERTA, přičemž fenka BERTA odchovala několik generací kříženců druhé filiální generace v chovatelské stanici ŠAMORÍN. Následovaly další tři generace.

V roce 1966 se Ing. Karl Hartl pokusil o oficiální zápis do občanské plemenné knihy a o založení klubu. V této době bylo nutné získat podporu Národní fronty pro založení oficiálního klubu a chov vzal pod svá křídla Svaz pro spolupráci s armádou, který však odmítl křížence zaregistrovat. V roce 1970 se pokus o založení klubu opakoval, ale opět ztroskotal. Koncem 60. let bylo vydáno nařízení, které experiment s křížením vlků a německých ovčáků ukončilo. Poslední vrh kříženců vlka a vlčáka se v České republice narodil v roce 1971 a dalších deset let se již žádná štěňata nenarodila.

Kříženci zůstali na Slovensku, kde křížení pokračovalo pod vedením majora Františka Rosíka. Díky němu se podařilo vytvořit dostatečně velkou chovnou základnu pro uznání tohoto plemene. Právě na Slovensku vznikl silný tlak na uznání plemene československý vlčák. První oficiální klub vznikl v roce 1981, kdy se Český svaz chovatelů zapojil do boje za zápis plemene do oficiální plemenné knihy. Výsledkem byla registrace plemene v Praze. O rok později bylo plemeno uznáno jako národní.

Můžeme tedy konstatovat, že bez Ing. Hartla by nebylo kříženců a bez majora Rosíka by nebylo plemene.

Povaha plemene Československý vlčák

Československý vlčák je velmi temperamentním psem s vynikajícím smyslem pro orientaci v terénu a vysokou aktivitou. Velký důraz je kladen na jeho cvičitelnost. Křížením vlka a německého ovčáka vznikly nové povahové rysy, zatímco vlčák si zachoval anatomické rysy vlka, které mu umožňují být vynikajícím běžcem a schopným vytrvalcem. Dokáže se přizpůsobit různým klimatickým podmínkám, ať už jde o horko nebo chlad, a jeho orientace v prostoru je vynikající.

Na druhou stranu je československý vlčák ve srovnání s německým ovčákem náročnější na výcvik. Toto plemeno má svou vlastní osobnost a není nakloněno činnostem, které považuje za zbytečné. Zpravidla neopakuje činnost, ze které má negativní pocity nebo zkušenosti.

Není vhodné jej cvičit přísným drilem, jak je to běžné u německého ovčáka. Pokud vlk není motivován potravou, ztrácí o plnění povelů zájem. Pro efektivní práci s československým vlčákem je nezbytná dobrá socializace a silné pouto mezi psem a psovodem.

Chování československého vlčáka

Československý vlčák je velmi vázaný na smečku, ať už jde o psí nebo lidský kolektiv. Velmi těžko si zvyká na nové majitele. Toto plemeno je empatické a citlivé, a proto potřebuje silné pouto se svým majitelem. Velmi těžce snáší samotu a odloučení a může hlasitě výt, aby si získal pozornost.

Pokud si toto plemeno pořídíte, můžete očekávat, že nebude téměř vůbec štěkat, ale o to více výt. Další vlastností jsou silné lovecké instinkty, proto je vhodné je venčit na vodítku. Ideální je pořídit dlouhé stopovací vodítko, aby se pes mohl pořádně proběhnout. Mnoho chovatelů venčí toto plemeno na loukách, kde se mohou volně pohybovat.

Československý vlčák je velmi náročný na socializaci, se kterou je třeba začít již ve štěněcím věku a přistupovat k ní zodpovědně. Vlčáci jsou citliví na postavení jednotlivých členů smečky a jejich hierarchii. Proto je toto plemeno vhodné spíše pro zkušenější psovody nebo lidi, kteří již mají se psy zkušenosti. Vlčák musí jasně vědět, kdo je pánem, a musí svého pána plně respektovat a důvěřovat mu. 

Vzhled československého vlčáka

Československý vlčák je velký pes, který svým vzhledem připomíná vlka. Má pevně stavěné tělo obdélníkového tvaru. Na první pohled je možné rozeznat samce od samice. Jejich úzké, šikmé oči mají jantarovou barvu a trojúhelníkové uši jsou velmi pohyblivé a zachycují zvuky z okolí. Končetiny jsou silné a umožňují psovi ušlechtilý a ladný klus. Tlapky jsou silné, s tmavými drápy a výraznými polštářky. Ocas je vysoko nasazený, v klidu je nesen níže. Srst má žlutošedou až stříbrošedou barvu a je doplněna hustou podsadou, díky níž je tento pes vhodný pro celoroční pobyt venku.

Výška v kohoutku přesahuje 60 cm a hmotnost dospělého psa dosahuje více než 20 kg, s variabilitou v závislosti na pohlaví.

Péče o plemeno

Československý vlčák je náročné plemeno, které potřebuje dostatek pohybu a pravidelnou mentální stimulaci. Ideální je pro něj život na venkově, kde má dostatek prostoru pro pohyb. Toto plemeno je vhodné pro aktivní majitele, kteří se rádi věnují sportům, jako je canicross, dog-trekking nebo triatlon.

Péče o srst není složitá, postačí pravidelné kartáčování během línání. Důležité je také věnovat pozornost stavu zubů, drápků a uší. Vlčák je odolný vůči chladu a může být celoročně venku, ale potřebuje úzký kontakt s rodinou.

Zdraví plemene

Československý vlčák má po svých předcích poměrně pevné zdraví. Je to houževnatý a odolný pes, který obvykle netrpí nemocemi. Přesto se u tohoto plemene mohou vyskytnout některá genetická onemocnění, která jsou typická i pro jiná velká plemena, jako např:

• Dysplazie kyčelního kloubu: V případě, že se jedná o dysplazii kyčelního kloubu, může to vést k bolestem a omezení pohybu.
• Dysplazie lokte: Podobně jako u dysplazie kyčelního kloubu se jedná o abnormální vývoj loketního kloubu, který může způsobovat bolest a zhoršenou pohyblivost.
• Degenerativní myelopatie: Progresivní neurologická porucha, která ovlivňuje motorické funkce psa a může vést k ochrnutí.

Zajímavostí tohoto plemene je, že feny línají pouze jednou ročně, zatímco většina ostatních plemen líná dvakrát ročně. Tento aspekt může ovlivnit plánování chovu a péči o feny. 

Krmení plemene

Při výběru krmiva pro československého vlčáka je třeba vzít v úvahu jeho velikost a rychlý růst, zejména ve štěněcím věku. Doporučuje se začít s kloubní výživou, aby byl zajištěn správný vývoj pohybového aparátu. Tito psi mají vlčí instinkty a nepohrdnou syrovým masem. Pokud se rozhodnete pro granule, je důležité zvolit krmivo s dostatečným obsahem masa, které neobsahuje obiloviny a kukuřici, aby se předešlo zažívacím problémům.

Krmná dávka by měla být rozdělena na dvě části a československého vlčáka se doporučuje krmit dvakrát denně. Tento přístup pomáhá předcházet zažívacím problémům a zajišťuje správné vstřebávání živin. Množství krmiva závisí na věku, hmotnosti a úrovni aktivity psa, proto je důležité sledovat kondici psa a krmení podle potřeby upravovat.

Při přechodu na nové krmivo je důležité dodržovat posloupnost, aby nedošlo k zažívacím potížím. Nové krmivo zavádějte postupně, během několika dní snižujte podíl starého krmiva a zvyšujte podíl nového krmiva.
 

Československý vlčák je fascinující plemeno, které v sobě spojuje jedinečné vlastnosti vlka a psa. Jeho historie, temperament a potřeby jsou výjimečné, což z tohoto plemene činí skvělého společníka pro aktivní majitele, kteří jsou ochotni investovat čas a energii do jeho výcviku a socializace. Při správné péči, výživě a pohybu může československý vlčák nabídnout mnoho let oddané lásky a společnosti. 

Upozornění: Tento článek je čistě informativní a nenahrazuje odbornou konzultaci nebo vyšetření zvířete veterinářem.